ROZHOVOR „Čtyřicet korun navíc pro důchodce beru jako urážku,“ říká herec Jiří Krampol. ParlamentnímListům.cz prozradil, co ho v roce 2015 nejvíc naštvalo a politikům vzkázal, že by bylo dobré myslet nejdříve na vlastní lidi a pak teprve až na cizince, kteří do Evropy přicházejí.
Jak hodnotíte rok 2015, který pomalu končí?
Myslím, že byl jeden z nejdivočejších za posledních padesát let. A to po všech stránkách. Všechno, co se děje, je prostě neskutečné.
Co vás v tomto roce opravdu naštvalo?
Tak třeba ohledně důchodců. Těch čtyřicet korun navíc pro ně beru jako urážku. To je, jako kdybych dal žebrákovi pět haléřů. Jestli si tedy cení ty důchodce na jedno kafe u stánku, tak to je hrozné. To neměli raději dávat nic. Někomu, kdo celý život pracoval, dát na přilepšenou čtyřicet korun? Já nevím, kolik si dávají oni…
Vzpomínám, jak se komunisti pořád vytahovali. Splnili jsme plán na sto procent! Ono nebylo pomalu co k jídlu, nic nikde nebylo, krámy prázdné, ale furt jsme plnili plány. A teď mi to připadá jako taková obdobná situace, že my jsme ekonomicky na velmi dobrém místě v Evropě. To je sice krásný, ale teď mi řekněte, v čem se to projevuje pro občany? Například teď jsem chtěl jet do lázní a když zjistíte, co všechno si musíte sami zaplatit… Já bych ještě ty peníze nějak dohromady dal, protože ještě pořád pracuji, ale lidi, kteří už nemohou pracovat, kteří jsou odkázáni jen na důchod, tam nemůžou vůbec jet! Já jsem se teď koukal na kousek filmu Anděl na horách. To byly takové bolševické agitky, ale přesto na to pořád spousta lidí kouká. Ale jedna věc tam je, to se musím smát, že ti lidi jeli do Tater. Prostě „obyčejní“ lidé jeli do Tater. Já si nedovedu představit, že by tam teď nějaký „obyčejný“ člověk přijel, to by snad musel prodat barák, protože na to by prostě neměl.
A co ještě vás, jak se lidově říká, „nadzvedlo ze židle“ tento rok?
Ostudné je třeba to, jak se pořád mluví o tom, jak musíme pomoci lidem ze zahraničí, kteří sem přijdou. Musíme pomoci, dát jim peníze… A pak koukáte najednou a slyšíte: přispějte, aby mohly děti chodit do školy, přispějte na dětské obědy… No proč nepřispějí z těch peněz, které dávají cizím lidem? Proč nepřispějí nejdříve těm dětem na obědy? Nebo třeba nemocným dětem. Já tady znám jednu rodinu, která má dítě na vozíku. Pro ni byla úplná tragédie, aby si ten vozík vůbec mohla koupit. Tohle mne zajímá nejdříve, pak se můžu zabývat těmi ostatními. To ne, že bych byl nelida. Ale nejdříve přece musím pomoci sobě a své rodině a pak se přece budu ohlížet po druhých.
A naštval vás konkrétně nějaký politik?
Já nikoho nebudu jmenovat, protože to by byla celá řada.
Velké emoce i na politické scéně vyvolal takzvaný protikuřácký zákon…
Myslím, že to je kravina. Já se tedy snažím nekouřit, nikdy jsem nebyl silný kuřák, spíš kvartální. Ale protikuřácký zákon… To je jako prohibice. Co to udělá? Viděl jsem to v Austrálii. Úzká ulička, všude mrakodrapy… Jdete tou uličkou, a to je, jako když přijdete do kuřáckého salónu. Lidé z šedesátého patra sjedou výtahem dolů a jdou si zakouřit před barák. Teď tam stojí třicet zaměstnanců a všichni kouří. A když už jsou tam dole, tak si dají alespoň dvě nebo tři, aby jim to stálo za to. Všude popelníky s vajglama, smrad…
A víte, co považuji za největší fór? Když je v restauraci kuřácká a nekuřácká část. To říkal jednou jeden kolega a je to výborné přirovnání: Je to, jako když je padesátimetrový bazén a tam je pro děti napsáno: V této části bazénu nesmíte močit. Tak to je úplně stejné. Protože buď se tam prostě kouří, nebo ne. Protože když tam kouřit budou, tak se to potáhne přesně tam, kde ten kouř není.
Tyhle nápady, to je všechno převzaté z Ameriky. Já si prostě myslím, že je to přehnané. Ne, že bych chtěl nějak podporovat kouření, ale když někdo chce kouřit, ať kouří, když nechce, tak ať nekouří. Pravda samozřejmě je, že to nikdo nikomu nemusí zrovna foukat pod nos.
Zmínil jste se i o uprchlících. Zvládáme podle vás tu migrační krizi?
Víte, těm lidem by se samozřejmě mělo pomoci, to je pochopitelné. Když je někdo v situaci, kdy nemá co jíst, jdou mu po krku, tak by každý utekl. Ale je nutné pomoci té zemi, v tom místě… Ne tím, že miliony lidí zaplaví Evropu. Čemu to pomůže? Akorát to té Evropě ublíží. A to, co řekl náš prezident, to je svatá pravda. Že prostě pomoci nebohým lidem, starým lidem, malý dětem, to chápu. Ale proč třicetiletí silní chlapi utíkají a nejdou prostě pomoci své zemi? To si myslím, že má naprostou pravdu.
Přitom ale proti prezidentovi někteří lidé poměrně ostře vystupují, kritizují ho…
Víte co, nikdo nemůže říct, že by prezident nebyl chytrý člověk. Já ho znám osobně a musím říci, že je to velice chytrý člověk. To, že má nějaké chyby, nějaké moresy… Ale to pro mne nemá s tím nic společného. Pro mne to, co dělá, dělá dobře. Já s ním souhlasím. A takové ty kecy proti němu… Nepamatuji žádného prezidenta, o kterém by všichni mluvili dobře. Třeba Václav Havel, což byl, ať si o něm říká, kdo chce, co chce, báječný člověk. Je to prostě člověk, který je pro celý svět symbolem svobody, i pro mne a do smrti bude. A také na něm spousta lidí vidí celou řadu chyb. Nebo Václav Klaus. Také na něj všichni nadávali a teď, jak vidíte, některé ty jeho prognózy nebyly daleko od pravdy. Já nevím, koho by tam chtěli… Mně by se třeba líbil Marek Eben. Slušný, vychovaný, mluví anglicky, ten by se mi líbil…
Když se podíváme do zahraničí, jak hodnotíte působení Německa v tomto roce? Mnozí mu zazlívají jeho postoj právě k migrační krizi, hlavně Angele Merkelové.
Je dobré, že někdo chce někomu pomoci. Ale nacpat si do státu takovéto miliony lidí? Tomu vůbec nerozumím. Můžeme pomoci, ale nemůžeme řešit cizí problémy. Já můžu někoho pozvat na oběd, zaplatit mu jízdenku na vlak… Ale nemůže nikdo chtít, abych si ho vzal do bytu a živil ho. Víte, ať řeknete cokoli, tak vás vždycky někdo napadne, že těm lidem nechcete pomoci. Ale to není pravda. Já jsem pro, aby se jim pomohlo, ale ne tímto způsobem.
A myslíte si, že Německo takový nápor migrantů vůbec zvládne? Budou mít ti lidé vůbec práci, co tam budou dělat?
To nevím, co tam s nimi budou dělat. Jak mohou dělat ti lidé nějakou odbornou práci, když nejsou třeba ani vyučení, nemají žádnou školu, neumí jazyk… Já si pamatuji za minulého režimu, když utekl jeden můj známý, univerzitní profesor. Musel utéct, protože po něm skutečně šli. Neutekl proto, že věděl, že na Západě bude mít lepší auto nebo že tam v obchodě měli lepší limonádu. A ten tam pracoval dva a půl roku na kolejích. Pak si tam obhájil kandidaturu a učil tam ve škole. Ale dva a půl roku prostě utahoval matky na kolejích a byl s tím zkrátka smířený. Teď ale těm migrantům nabízejí, jak mohou studovat a podobně. Tak když někdo jde studovat, měl by k tomu mít přece nějaké předpoklady…
Takže nevím, co ti lidi budou dělat. Oni se nespokojí s tím, že budou bydlet na ubytovně. Oni budou chtít žít jako ostatní. Jenže zapomínají, že ti lidi, celé generace, celý život pracovali na tom, aby žili tak, jak žijí. Já jsem například první byt získal, až když mi bylo skoro čtyřicet. A do práce jsem začal chodit ve 14 letech jako učedník. Doma jsme si skutečně moc vyskakovat nemohli. Tak přece není možné, že někdo přijde a oni mu to všechno hned dají. Na základě čeho?
Máte po teroristických útocích, které se v tomto roce odehrály například v Paříži, strach, že budou i u nás?
To je právě to nejhorší, že to nikdy nikdo neví, kdy to bude, kde to bude… Nechci malovat čerta na zeď, ale tady kousek od našeho bytu, v Maiselovce, je synagoga a židovský hřbitov. Policajti, se kterými se vždycky bavím, když jdu se psem, říkali, že je to asi desáté nejnebezpečnější místo, protože je tam obrovská kumulace Židů z celého světa. Víte, také nikdo nevěřil, že by si teroristé dovolili třeba na Dvojčata, že by si dovolili napadnout Ameriku. A vidíte, stalo se…
Omezují tyto hrozby teroristických útoků nějak konkrétně váš život? Zvažujete třeba víc, kam jet na dovolenou?
Kam jet a kam ne, o tom jsme opravdu uvažovali. Třeba na Djerbu, kam jsme dřív jezdívali, tak tam nepojedeme. Víte, to je jako, když bych bydlel v Budějovicích a říkal si, že se střílí jen v Brně… To je prostě blbý. Takže na Djerbu nebo do Turecka, to ne, to by v tuto dobu nebyla dovolená. Někdo bouchne papírový pytlík a vy se vyděsíte, co se děje. Takže bychom chtěli, až bude hezky, jet do Řecka nebo možná do Španělska.
Vzhledem k tomu, co se ve světě děje, bojíte se války?
To se bojím velice. Protože tak to vypadá. Vždyť se furt někde válčí. Přeskočí jiskra a najednou se v tom můžeme začít mlít mezi sebou a můžeme tam spadnout, ani nebudeme vědět jak.
