Nepatřím k lidem, kteří si libují ve šmírování druhých. Přesto, když se něco děje přímo pod mými okny, tak prostě nemám jinou šanci, než že na to zareaguji.
Konopí a děti
Na začátku léta minulého roku jsem viděl, jak si parta základní školou povinných lidí, upravuje prostor pod jedinými dvěma vzrostlými stromy na náměstí Mládeže tady u nás, v Týně nad Vltavou, aby získali alespoň určitý nádech intimity.
Nejsem uslintaný dědek, a tak jsem neměl v úmyslu veškeré to dění sledovat, jen abych pak mohl někde vykřikovat, jaké „nepřístojnosti“ se tam dějí. Také se tam neděly. Jen tam probíhal ten nádherný život, který my, dospěláci, máme bohužel již dávno za sebou.
Ty lavičky ale nejsou daleko od našich oken a našeho balkónu. A tak jsem prostě nemohl nezaznamenat závan známé vůně v jointu páleného konopí. Seděli tam tři chlapci a joint postupně putoval od jednoho k druhému. Jejich věk jsem odhadoval tak na 14 až 15 let. Napadlo mne, že to začínají dost brzy. Jenže vzápětí na to jsem si uvědomil, že já jsem s cigaretami začínal mnohem dřív, takže nemám co moralizovat.
Tato situace se pak opakovala každý den. A byli dokonce i takoví, kteří si jednoho jointa dali cestou do školy, a po škole to pak zopakovali znovu.
O konopí něco vím. Pěstuji ho pro svou nemocnou dceru již pěkných pár let a každý rok jí pak z něj musím ubalit víc jak dva tisíce jointů. Musím. Nic jiného mi nezbývá. Dcera je nemocná a klasické (chemické) léky jí již víc jak deset let nepomáhají. A tam, kde všechny ty speciální a drahé léky zklamaly, konopí účinkuje s nezměněnou silou stále dál.
A protože konopí nejen pěstuji, ale hledám všechny možné dostupné informace o této bylině a jejích účincích, a taky se zúčastňuji přednášek skutečně renomovaných vědců v tomto oboru, mohu snad říci, že něco málo o konopí již vím. Tak jsem si řekl, že možná některé informace, které o účincích této léčivé byliny vím já, by měli vědět i ti chlapci na těch lavičkách. Protože teprve tehdy, když VÍME, můžeme se správně rozhodnout. A tak jsem se přezul a šel za nimi. Samozřejmě jsem riskoval, že mi řeknou, že mi po tom nic není a pošlou mne někam. Ale nějak jsem cítil, že to za to riziko stojí.
Joint velmi zkušeně zmizel v dlani jeho majitele.
Sotva jsem se přiblížil natolik, že bylo zřejmé, že mířím k nim, joint velmi zkušeně zmizel v dlani majitele, a doposud uvolněné rysy jejich tváří se staly velmi napjatými.
Vše se ale brzy srovnalo. Řekl jsem jim, kdo jsem, že konopí pěstuji pro svou dceru, a že bych jim rád o něm něco řekl, pokud s tím budou souhlasit. Souhlasili a joint se znovu objevil.
Řekl jsem jim, že jim v žádném případě nechci vykládat nesmysly o tom, jak strašně je konopí nebezpečné, že jeho kouření u člověka vyvolává halucinace, že člověk neví, co pak dělá, že je vysoce návykové a že je to vstupní droga k takovému svinstvu, jako je heroin.
Nic takového jsem jim říkat nechtěl, protože to bych jim lhal. Nic z toho totiž není pravda. Konopí nevyvolává halucinace, ale velmi výrazně uklidňuje organismus. Také není fyzicky návykové, jako je na příklad alkohol, kokain, heroin či nikotin, ale je návykové psychicky, jako je na příklad kakao, čokoláda, káva či čaj. Není také vstupní branou k tzv. tvrdým drogám. Na tomto trůnu již dávno a zcela prokazatelně kraluje alkohol. Konopí spíše patří k takzvaným meditačním drogám. Člověk se dostává do velmi uvolněného stavu. Dokáže se na své problémy podívat z naprosto jiného úhlu, kdy i to, co se mu do té doby zdálo být naprosto deprimující a neřešitelné, či řešitelné jen s pomocí velké dávky agresivity, se náhle jeví jako něco, co již není tak neřešitelné, a agresivita se odsouvá zpět pod zámek logického myšlení a empatie.
Vysvětlil jsem jim, že konopí je velmi úžasná léčivá rostlina, o které i velmi významné vědecké osobnosti říkají, že má potenciál do dvaceti let nahradit naprostou většinu uměle vyráběných medikamentů na nejrůznější choroby, jejichž velikou nevýhodou je jejich návykovost a velmi nebezpečné vedlejší účinky na lidský organismus. Nic takového se ale u konopí neprojevuje.
Taky jsem jim ale řekl o jiných vlastnostech této byliny, které právě pro mladé lidi, a studenty obzvláště, zrovna moc dobré nejsou.
Je to určité, poměrně výrazné, blokování krátkodobé paměti. A co je ještě zajímavější, tak tato jeho ne zcela dobrá vlastnost se mnohem výrazněji projevuje u zdravého jedince v poměru k někomu, kdo se konopím léčí. Proč to tak je, nevím. Možná je to proto, že nemocný organismus si látky z konopí přesouvá tam, kde je potřebuje pro své léčení, a jen minimum jich pak může neblaze ovlivňovat myšlenkové pochody v našem mozku. Ale jen možná.
