Jednoho dne vzal velmi zámožný otec svého syna na výlet na vesnici, aby mu ukázal, jaké to je být chudý.
Na jedné farmě, která patřila podle nich velice chudé rodině, strávili pár dní a nocí. Po jejich návratu se ho otec zeptal, jaké to bylo.
„Bylo to skvělé, tati,“ odpověděl. „Viděl jsi, jak chudí lidé mohou žít?“ Zeptal se otec. „Ó, ano,“ řekl na to syn. „Co jsi se tedy na tomto výletě naučil?“ Zeptal se otec.
A syn odpověděl: „Viděl jsem, že my máme jednoho psa, zatímco oni mají čtyři. My máme bazén do půlky zahrady, ale oni mají pro sebe celý záliv. Nám na zahradě svítí lucerny, ale jim samotné hvězdy. Naše terasa sahá jen k plotu, oni však mají celý horizont. My máme pouze malý pozemek, ale na jejich pole ani nedohlédneš. My sice máme sloužící, kteří slouží nám, ale oni si slouží navzájem. My si kupujeme jídlo, ale oni si ho pěstují. Nás chrání zdi, je chrání jejich přátelé.“
Nakonec dodal: „Naučil jsem se, jak jsme chudí my.“
Častokrát zapomínáme na to, co máme, a koncentrujeme se na to, co nemáme. To, co je pro někoho bezcenné, se někomu může zdát nevyčíslitelné. Vše je o lidské perspektivě. Já jsem vděčný za to, co mám, a nežárlím na to, co nemám. Čím více rozumím, kde jsem a co potřebuji pro svou rodinu a své děti, tím lépe jsem schopný se dobře rozhodnout a být dobrým manželem a rodičem. Pokud si uvědomím, jak moje jednání ovlivňuje ostatní, jsem schopný jednat tak, aby to bylo dobré nejen pro moji rodinu, ale také moji komunitu, region, zemi a i celou planetu. Někdy se potřebujeme na věci podívat jako dítě, abychom pochopili to nejdůležitější.
