Praha – Ministr financí a šéf hnutí ANO Andrej Babiš často tvrdí, že jeho podnikatelskému úspěchu nenapomáhali politici a stát. Známý investigativní novinář Jaroslav Kmenta ale na stránkách magazínu Reportér popisuje případ, který toto tvrzení zpochybňuje. Jedná se o Babišovy kontakty s manažerkou České konsolidační agentury (ČKA) Radkou Kafkovou
19. února 2004, 8:09
Babiš: „Měli by jsme se vidět co nejdřív.
Mám ještě jeden nápad. AB.“
Kafková: „Kdykoli po 12. hodině.“
Babiš: „Hilton?“
Kafková: „O.k.“19. února 2004, 18:36
Babiš: „Áno?“
Kafková: „Já jsem na místě a vy tady
nejste.“
Babiš: „Máte to v obálce?“
Kafková: „Nemám. Mám to mimo
obálku.“
Babiš: „Do prdele… katastrofický…
Já tam přijdu za půl hodiny. Nechte
to u vrátného, dejte mu to do ruky,
že se pro to zastavím do půl hodiny.
Omlouvám se, já musel vyřídit něco
súrného.“
Kafková: „Dobře.“19. února 2004, 19:51
Kafková: „Došlo to v pořádku?“
Babiš: „Mám to. Dík.“
Kafková: „O.k.“
Kafkovou dostal do vedení ČKA v roce 2003 tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka, čímž se stala velmi vlivnou státní úřednicí. Stalo se tak i přesto, že poradci premiéra Vladimíra Špidly upozorňovali na její kontroverzní minulost. Dva roky předtím totiž Kafková ve státní společnosti Česká inkasní udělala podle svých nadřízených vážné chyby, které vedly k tomu, že si stát nechal utéct pod rukama mnohasetmilionové pohledávky, píše magazín Reportér. Případ vyšetřovala policie, ale přímé pochybení Kafkové nedokázala.
Kmenta připomíná, že o stycích Kafkové a Babiše se psalo krátce v roce 2009, když případ ČKA začal řešit soud. Hlavními důkazy soudu totiž byly stovky hodin odposlechů Kafkové, které trvaly téměř tři roky. „Podle informací deníku E15 se do sítě odposlechů mimoděk chytil i jeden z nejvýznamnějších českých podnikatelů, Andrej Babiš, který ovládá impérium Agrofert. S Kafkovou si v průběhu let 2004 a 2005 často telefonoval a několikrát se i sešel kvůli nákupu pohledávek za společností Kostelecké uzeniny. V největším tuzemském masokombinátu měl již Babiš podíl a od státu chtěl získat zbytek, což se mu nakonec také povedlo. Babiš schůzky ani telefonáty nepopírá, tvrdí však, že výhody získat nechtěl,“ napsal 8. října 2009 deník E15.
Sám Babiš před šesti lety doslova řekl: „S Kafkovou komunikoval hlavně tehdejší člen představenstva Agrofertu Jan Kadaník. Potkávali jsme se s paní Kafkovou relativně málo, chodili jsme do sídla agentury. Jestli jsme se potkávali i jinde, to si již nepamatuji.“ Jeho kontakty s Kafkovou policie nevyhodnotila jako korupční. „Odposlechy jsou vytěžené, žádná jiná trestní oznámení kvůli nim nebudou,“ cituje Kmenta slova státní zástupkyně Petry Pavlánové z roku 2009.
Co se dělo v roce 2004?
Nynější premiér Sobotka byl před devíti lety době ministrem financí. „Karel Březina, vlivný člen ČSSD a bývalý ministr bez portfeje, byl tehdy na částečný úvazek v ČKA jako poradce Kafkové a měl k Sobotkovi velmi blízko. Babiš Kafkové doporučoval, aby jí Březina domluvil schůzku přímo u Sobotky,“ píše mgazín Reportér a cituje jednu z Babišových SMS: „Uhnala jste už toho Březinu? Budu se snažit dál. Ale moc to nevypadá, protože poradce premiéra byl vůči vám negativní.“
Kafková podle Kmenty Tušila, že se šéfkou ČKA nestane. Druhý den si podle magazínu ale volala se svým přítelem, bankéřem Dombekem, a řekla mu, že se v ČKA pokusí ještě nějaký čas vydržet, aby se zajistila do budoucna. „Zapřísahala jsem se, že si ten sen splním, že musím prostě zatnout zuby a vydělávat prostě nějaký peníze, abych nebyla závislá na tom, že každý měsíc musím do té práce chodit, a aby to bylo tak, že to prostě jednoho dne skončí. Ty peníze nepadaj holt z nebe. Zatla jsem zuby a řekla, že to tak udělám. Prostě že to dokončím,“ řekla podle policejních dokumentů Kafková v březnu 2004. Co tím měla na mysli ale podle Kmenty nedořekla.
„Po tomto výroku se stýkala s mnoha podnikateli. Ovšem její schůzky s Babišem a kontakty s dalším člověkem z Agrofertu, o němž bude za chvíli řeč, byly velmi časté a vřelé. Kafková dokonce v jednom hovoru o Babišovi mluvila jako nějakém náboženském učiteli. Stalo se to ve chvíli, kdy potřebovala vědět adresu sídla Babišovy firmy Agrofert a volala kvůli tomu Dombekovi. „Ten náš nejvyšší duchovní sedí na Roháčově kolik?“ zeptala se Kafková. (Babišův Agrofert měl v té době sídlo na Praze 3 v Roháčově ulici 83.) Tím mužem z Agrofertu, který se s Kafkovou scházel častěji, byl Jan Kadaník. Nadaný a schopný manažer. Narodil se v roce 1965. V osmdesátých letech vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické. Hned po revoluci začal podnikat. V roce 1993 se stal společníkem ve firmě MTC Trading, která podnikala s odpady. Tady působil až do roku 2001. Pak si ho vyhlédl Babiš. Do Agrofertu přišel Kadaník jako externí poradce. Ale brzy povýšil. Od roku 2002 zastával funkci ředitele pro strategii a do jeho působnosti spadaly především akvizice, fúze a finanční řízení skupiny. Kadaník byl tehdy po majiteli Babišovi druhým nejmocnějším mužem celého uskupení,“ píše Kmenta s tím, že odposlechů bylo zjevné, že Kafková se snažila vyjít lidem z Agrofertu vstříc.
Policie podle novináře z odposlechů věděla, že Kadaník s Kafkovou řeší problémy kolem firmy Aliachem. V této chemičce měl významný podíl a vliv právě Babiš, prostřednictvím firmy Agrobohemie, kterou napůl vlastnil státní podnik Unipetrol a napůl Babišův koncern. „V roce 2003 měl Aliachem základní jmění 4,3 miliardy korun a obrat kolem šesti miliard korun. Srdcem Aliachemu byly dvě chemičky: Fatra Napajedla, specializující se na výrobu plastů, a pardubická Synthesia, která vyrábí organická barviva, nitrocelulózu či pesticidy. Podniky Aliachemu zaměstnávaly přes pět tisíc lidí. Problém, který Kadaník a Babiš s Kafkovou řešili, se ale týkal dluhů. Aliachem dlužil státu miliardu korun z dob nepovedené privatizace koncem devadesátých let. Babiš vstoupil do podniku až v roce 2001. Aliachem měl s ČKA uzavřen splátkový kalendář. A o to v době, kdy vše poslouchala policie, šlo. Jednalo se o tom, jak bude firma Aliachem splácet konsolidační agentuře svůj dluh,“ píše Reportér.
Pro Kadaníka a Agrofert byla úprava splátkového kalendáře důležitá. Kadaník byl kvůli tomu s Kafkovou ve stálém kontaktu. Bylo totiž důležité vyjednat co nejvýhodnější výši splátek proto, že se jednalo o jedny z posledních. Za dva měsíce by totiž podle Kmenty Aliachem už splácet nic nemusel. Blížilo se úplné „osvobození“, díky privatizaci holdingu Unipetrol. Šlo tedy prý o to, aby platili co nejméně. Protože jakmile vláda koncem dubna rozhodne o prodeji Unipetrolu i s balíkem pohledávek ČKA, splátky pro Aliachem skončí.
22. března 2004, 9:00
Kadaník: Ako vypadá Alia? Schválíte
dnes těch 88? H.“22. března 2004, 10:00
Babiš: „Prosím o sdělení, kdy půjde
Aliachem do DR (dozorčí rady – pozn.
red.) ČKA? AB.“22. března 2004, 15:00
Kadaník: „Takže splátka v březnu je
kolik? Těch čísel už bylo na mě i na AB
moc.“
Kafková: „58.“
Kadaník: „Super.“22. března 2004, 15:05
Kadaník: „A je to schválený?“
Kafková: „Na čem jsem byla původně
s AB dohodnuta, je schváleno.“25. března 2004, 19:18
Kafková: „Tak je to kompletně schválený.
Je to tak, jak to představenstvo
předložilo. Mám u tebe pusu.“
Kadaník: „Třeba dvě.“
Kadaníkovi se nelíbilo, že by agentura chtěla zvednout poslední splátky případně až na 110 milionů korun měsíčně. Do celé věci se tedy vložil Andrej Babiš, který měl o něco později hned dva důvody k oslavě. Nemusel splácet vysoké sumy, ale jen 58 milionů korun a vláda schválila prodej Unipetrolu polskému koncernu PKN Orlen, s nímž měl Agrofert dohodu o spolupráci. Ta mu zajišťovala nárok na odkoupení několika chemiček z Unipetrolu. Mezi nimi byla samozřejmě i společnost Aliachem. To se odehrálo na konci dubna.
Neúnavný Babiš
„Babišovi šlo v roce 2005 o Kostelecké uzeniny. Tato firma dlužila státu téměř 700 milionů korun. Pohledávku měla na starosti ČKA s Radkou Kafkovou. Kadaník si jistil tenhle byznys dlouho dopředu. „Jde o Kostelec. Potřebovali jsme něco vědět,“ napsal jednou Kadaník. „Nechala jsem si udělat výpis těch uzenářů. Mám to v práci. Ještě jsem to nečetla,“ reagovala později Kafková. Kostelecké uzeniny byly největším prosperujícím masokombinátem v zemi. V roce 2002 utržily kolem 4,5 miliardy korun. Podnik byl sice zadlužený, ale měl jednu velkou výhodu: splňoval veškeré normy, které vyžadovaly směrnice Evropské unie. Takže zatímco ostatní museli investovat do nových technologií, Kostelec měl náskok,“ popisuje Kmenta další případ.
Kostelecké uzeniny se do problémů dostaly po pádu banky IPB v roce 2000, u níž měl podnik téměř miliardový úvěr. Ten nakonec v červnu 2002 skončil v ČKA. Pohledávka byla tehdy ve výši 874 milionů korun. Podnik dluh pravidelně splácel, takže se snižoval. Na seznamu majetku, který byl zastaven u ČKA, byly všechny důležité výrobní haly: bourárna masa, jatka, drůbeží porážka, udírny, chlazení či čistička odpadních vod. Bylo zjevné, že ten, kdo se dostane k pohledávce ČKA, bude diktovat další osud firmy…
